V cyklu Bohémie autorka hledá vizuální řeč pro setkání ducha a hmoty. Využívá originální kombinaci suchého pastelu s plastickou strukturou vytvářenou z tekuté polymerové hmoty, kterou sama nazývá kamenným závojem.
 
Pastel vytváří měkkou, meditativní kresbu, zatímco reliéfní hmota přináší pevnost, dynamiku a stopu času. Závoj složitých záhybů a křivek se v obrazech stává zmraženým pohybem – je jako okamžik, který se zastavil právě ve chvíli, kdy se chtěl rozplynout. V tomto napětí mezi lehkostí a tíhou vzniká prostor, kde se světlo dotýká stínu a duch proniká do hmoty, aniž by ji potlačoval.

Ústřední ženské bytosti působí klidně, soucitně a současně silně. Jejich pohled je obrácen spíše dovnitř než ven – jako by se dívaly do téhož tichého prostoru, který se má skrze obraz otevřít i divákovi. Závoj, jenž je obklopuje, se stává poetickým prodloužením jejich nitra: je symbolem svobody, něhy a zároveň přirozené nedokonalosti, která tvoří plnost bytí.

Bohémie není portrétem ženy žijící výstředním či nekonvenčním způsobem života. Je obrazem ženy, která v sobě nese světlé i temné stránky lidské zkušenosti a nechává je spočinout v jednotě. Jde o bytost naplněnou klidem, který nevzniká potlačením, ale přijetím. O ženu, v níž se dotýká lidské a božské.

Mgr. Sylva Hankeová se narodila v Karviné – Ráji. Vystudovala českou a německou filologii na Filosofické fakultě Ostravské univerzity a po mnoho let působila jako překladatelka a tlumočnice. Je zakladatelkou projektu Transformační kultura a umění, v jehož rámci organizuje divadelní představení, koncerty, besedy a další kulturní události propojující umění s vnitřním růstem člověka.

K výtvarné tvorbě ji přivedly děti a zkušenosti z vlastní krasoterapeutické školy, kde vedla výtvarné kurzy.
Od raných akrylových obrazů malovaných otisky rtů přešla k osobitému rukopisu vícerozměrných obrazů, soch a figurálních svítidel.

Je autorkou knihy Umění vnímání vnitřní krásy, která se věnuje jemnému prostoru za myslí, místu ticha a vnitřní krásy. Obrazy z cyklu Bohémie se v této knize objevují jako ilustrace – malovaná forma stejného poselství, které kniha předává slovy. Kniha a obrazy tak tvoří jeden organický celek.