Žádná slova mě nemohou popsat. Jsem neviditelné a věčné Vědomí.
Nikdy jsem nevznikla a nikdy ani nezemřu. Kamkoliv jdu a cokoliv dělám, jsem stále přítomna. Žádná představa mne nemůže obsáhnout, definovat nebo popsat. Jsem celistvá, kompletní a šťastná. Z tohoto pohledu zde není příběh, který by mě mohl popsat. Je zde jen krása bytí, která mě inspirovala k napsání e-knihy Umění vnímání vnitřní krásy.

Latinské slovo "silva" znamená les...

Dnes už vím, že právě proto žiji a tvořím v jeho těsné blízkosti. Jen několik kroků od vzrostlého lesa. Ráda v něm pobývám. Nalézám zde svobodný prostor, ticho, klid a inspiraci pro svou uměleckou tvorbu. Vznikají zde trojrozměrné algeorické obrazy ženské krásy nejen pro zkrášlení vnitřních prostor, ale zejména k pohlazení a probuzení duše - vnitřní krásy v nás.

S potěšením sehrávám roli matky, učitelky, překladatelky, tlumočnice, průvodkyně, impresária, výtvarnice a krasoterapeutky - podle toho,
co přítomnost vyžaduje. Jsem veselá a občas i smutná, introvertní
i extrovertní, činorodá i ráda odpočívající, podle toho, co situace vyžaduje.

Takových nálepek v podobě vlastností je možné ke mně připojit mnoho,
ale uvnitř sebe ukrývám něco, co je neměnné a skutečné.
A právě o toto poznání, tiché mysli a vnitřním klidu se s vámi ve svých projektech, článcích, e-boocích a e-knihách ráda podělím.
Z tohoto místa vyvěrá i veškerá má činnost a jasnovidná výtvarná tvorba.

Jsem stále klidná, protože vím, že jsem vždy ve správný čas na správném místě a že všechno, co se děje, je správné. Dnes už vím, že se tomu říká UVĚDOMĚNÍ.

Dělám jen to, co mě baví a působí mi radost, co miluji a co potěší mé srdce. Dělám to po svém a svým vlastním tempem. Dnes už vím, že se tomu říká JEDNODUCHOST.

Vím, že všichni mají svou vlastní pravdu a že ta nejvyšší pravda je jen jedna. Dnes už vím, že se tomu říká NADHLED.

Už nežiji minulostí, netrápím se budoucností, ale v přítomnosti prožívám každý okamžik dne. Dnes už vím, že se tomu říká NAPLNĚNÍ.

Žádná myšlenka a s ní spojený pocit nebo emoce se mě nemohou dotknout. Vím, že to nejsem já, pokud se emoce skrze mne projeví.
Dnes už vím, že se tomu říká MOUDROST.

Neobávám se už žádných problémů a konfliktů se sebou samou nebo s ostatními, protože i tektonické desky se spolu někdy srazí. Vzniknou tak nové světy. Dnes už vím, že je to ŽIVOT.

Od dětství jsem příliš mnoho nehovořila, ale s oblibou cokoliv pozorovala
a tvořila. Ráda jsem pobývala o samotě, četla a přemítala nad smyslem lidského bytí.

Láska k literatuře mě přivedla ke studiu české a německé literatury
na filosofickou fakultu Ostravské univerzity. Po krátkém působení
ve školství jako učitelka mateřské a základní školy jsem se věnovala překladatelské a tlumočnické činnosti.

V literatuře jsem stále a neodbytně hledala něco, co se nacházelo
za slovy. Něco, co nešlo pojmenovat, ale co hluboko uvnitř ve mně vyvolávalo silnou touhu poznat to. Něco, co se vine každou duchovní naukou, každým náboženstvím a každou vysokou filosofií a mystikou.

S odchodem mé matky, babičky a bratra z mého života a příchodem synů do mého života, přišla dávka uvědomění, kterou završil odchod partnera
a otce našich společných dětí z domu. Zůstala jsem s malými dětmi sama
a pochopila jsem, že se mi od základu mění celý život a to, na čem jsem ho až doposud stavěla, bylo najednou nepodstatné. V mém životě se probudilo něco nového a já jsem věděla, že to bude něco úplně jiného,
než co jsem si plánovala.

Přece život není jen o zrození a vychovávání dětí. Musí tady být něco vyššího...

Má neutichající niterná touha po poznání principu života mě přirozeně vedla od mystické literatury k meditační praxi. Přečetla jsem sice stohy knih, pobyla v přítomnosti realizovaného mistra, ale po čase jsem pochopila, že to, co hledám, nenajdu v té nejtajnější knize světa ani
u toho "nejprobuzenějšího mistra". Došlo mi, že to, co hledám, jsem já sama.

Na řadu přišla každodenní meditační praxe (uvědomování) a ponoření se do Sebe sama... 

Každodenním zaměřováním pozornosti na pocit existence mi byl dán přímý prožitek samo v sobě spočívajícího živoucího bytí, který nelze popsat slovy. Ponor do čisté existence živého prázdna přišel spontánně dvakrát
za sebou. Nevím, jak dlouho trval, ale od této chvíle jsem trvale zakotvena
v sobě a z tohoto vnitřního klidu vyvěrá veškerá má činnost a jasnovidná tvorba.

To, co jsem hledala celý život venku, našla jsem opět uvnitř.

Prožitek vnitřního Já nelze popsat ani srovnat s žádnou formou, žádnou barvou, žádným pocitem ani myšlenkou. Je to nemožné i pro nejvyšší zasvěcence. Jediná možnost sebepoznání je uvědomění.
Existují jednoduchá koncentrační a meditační cvičení, která vás k tomuto uvědomění mohou postupně dovést, a o která se s vámi ráda podělím
ve své eknize Umění vnímání vnitřní krásy. 

Mohla bych zde uvést nespočet dalších rolí, které jsem v životě sehrála.
Ale dnes už vím, že základem umění žít je dělat to, co je v dané situaci nutné, aniž by se z toho stala role, s kterou bych se ztotožnila.
Proto vykonávám nespočet činností, a každou z nich konám pro ni samotnou, aniž bych se o něco snažila a s nějakou rolí ztotožnila.

Více o mě a můj příběh se dočtete v knize Umění vnímání vnitřní krásy.