Z prostoru vnitřního ticha vznikají trojrozměrné obrazy, ve kterých je zakódováno cosi nedotknutelného, co vnímá srdce.

"Když tvořím obraz vím, že nic nedělám. Vnímám prostor, ze kterého vše vychází a zároveň sleduji ruce, jak tvarují mareriál, krerý roste spolu s obrazem. Všemi smysly vnímám to, co se právě před mým zrakem děje. Nepřemýšlm o tom, jakou barvu použít, ale intuitivně beru a míchám odstín, dokud nepřijde impuls, že právě tento tón na plátno patří. Vím, že obraz, který vzniká nemaluji já, ale vzniká z prostoru, jehož jsem součástí, a jehož součástí je i ten, pro kterého obraz tvořím, i ten, kdo se na něho dívá.  Je to jako píseň, která nemá slova, ale svými tóny hladí srdce, které máme všichni." Sylva