Anastasia

Ráno se probouzí a hned první myšlenka - ne aby se zaradovala z nadcházejícího dne, ale jak se najíst. Rozčiluje se, že není nějaké jídlo, pak se rozčiluje, že jí chybí něco, čím se mažete ráno: možná krém, možná barvičky, Stále se trápí, jak to má získat. Věčně se zpožďuje a stále běhá, aby ji neujela doprava. V to místě, kam se chodí, je její mozek přetížen různými hloupostmi. Jednak má její mozek zevně dělat obličej seriózním a vykonávat nějakou přikázanou práci. Přitom tato žena současně myslí na nějakou svou kamarádku nebo známou a zlobí se na ni. Současně poslouchá, co se mluví kolem. A tak to je den za dnem, jako natažená na klíček.

Po cestě domů, když ji lidé vidí, dělá, že je jakoby šťastná a opět myslí na barvičky a líčidla, prohlíží v obchodech šaty a v první řadě takové, aby ukázala své lákavé vnady a předpokládá, že se z toho stane nějaký zázrak, jenže v jejím případě se děje opak. Vrací se domů, začíná uklízet. Myslí si, že odpočívá, když civí do takzvané televize, točí se kolem jídla a hlavně na něco dobrého myslí jen okamžik. Jde spát a v posteli je opět se svými problémy...

"Anastasie si mě přivolala v ten pravý čas. Četla jsem s velkou radostí knihy o ní a vnímala jsem, že můj život se stává radostnějším, vědomějším. Sdílela jsem prožitky a příběhy z Anastasie spolu s mým mužem, až jsme si museli pořídit každý své knihy, abychom mohli číst naráz.

Od počátku jsem viděla příběh autora a Anastasie na jevišti. Když jsem ji četla, rovnou jsem si představovala, jak a z kterých kapitol budu psát scénář. V srpnu 2016 jme divadelní hru s mým hereckým kolegou Mario Kubcem začali zkoušet.  

Byla to krásná tvorba, modlitbu Anastasie jsem také představila televizním divákům při Vánočním koncertu ze senátu a tehdy Vladimír megre zareagoval s nadšením nad osvíceností naší země a také neuvěřitelnou podobou Anastasie a mě."