Jednoho dne ke mně přišla utrápená kamarádka. Žádala o radu, jak má být stále dostatečně atraktivní pro svého manžela. Svěřila se mi, že se jí nedaří být stále krásně oblečená, nalíčená a upravená a cítí se pak mizerně. Myslí si, že právě to je příčinou toho, proč jí muž nemiluje a neobdivuje stejně jako dřív.
Po několika minutách se uvolnila a v tu chvíli jsem mohla vznést dotaz:
Kamarádka se trochu zarazila neočekávaností otázky, ani se nemusela dlouze rozmýšlet a vyhrkla:
„Asi ano, když si mě nevšímá a namísto, aby mi řekl něco hezkého, když si obléknu něco nového, tak hledá jen chyby. Nedaří se mi pak s ním normálně komunikovat a atmosféra v domácnosti jen houstne. Asi už prostě nejsem pro něho atraktivní“
Usmála jsem se a důrazně zavrtěla hlavou. „Ne, jsi stále stejně atraktivní jako jsi byla dřív. Jen ty sama sis vytvořila představu, že zůstaneš pro něho atraktivní, když bude tvá tvář stále hladká, nalíčená, usměvavá, příjemná, žádostivá. Ty sama sis vytvořila tuto realitu!“
Když jsem uviděla nechápavý výraz své kamarádky, tak jsem ji vyzvala, abychom se šly uvelebit na lehátka do zahrady. Ulehly jsme a zeptala jsem se znovu:
Nechtěj po něm hru na někoho. Buď sama sebou, taková jaká jsi. Nechceš přece život strávit hrou na falešnou identitu.
Tu najdeš v sobě. Nevěř tomu, že ti ji musí dát tvůj manžel. Ona je v tobě, ve tvém manželovi, ve mně a všude okolo. Je to stále jedna a ta samá láska a ty ji můžeš zakoušet kdykoliv budeš chtít. Pochop, jsme jedno!
Tu najdeš v sobě. Nehledej ji u svého manžela. Věř sama sobě a přijmi věci, které se ti dějí. To je tvoje jediná jistota.
Tu najdeš všude okolo. Podívej se na na ten nádherný vzrostlý dub před sebou, zaposlouchej se do zpěvu ptáků na stromě, prociť vítr, který si hraje s tvými jemnými vlasy. Pohleď na sousedčin rozkvetlý keř a zavnímej našeho kocoura, který se právě přišel s tebou pomazlit.
Stůj v úctě před beskydskými horami, které máš přímo před domem. Kochej se pohledem na jejich nejvyšší vrchol Lysou horu nebo na chvíli postůj v našem tichém lese a vnímej všechen ten život a krásu okolo! Vůbec přece nemusíš mít na sobě nepohodlné kalhoty nebo nejmodernější oblečení, módní náušnice a náramek, nalakované nehty a čerstvě nabarvené vlasy od kadeřnice. Všechna krása tady je, jen se na ní konečně podívej! A to nehovořím o kráse tvojí duše!
Dovol si být šťastná a raduj se z toho, co máš. Máš krásné a zdravé děti, zařízený a funkční domov, rodiče, kteří tě milují, kamarády, s kterými si můžeš povídat, práci, která tě baví. Raduj se třeba jen z toho, že si můžeš dát ráno kávu na terase!
„Hmmmm, tvá slova jsou krásná, ale stejně nevím, jak toho dosáhnout. Jak mám změnit ty myšlenky, když ony stále přichází.“
„Ano, máš pravdu. Nech ty myšlenky přicházet. Ale jen je pozoruj a uvidíš, že stejně jak rychle přišly, tak zase odejdou. Úplně stejně jako ty mraky, které jsou právě nad námi. Zafouká vítr a jsou pryč!“
„Ale jak mám ovládnout mysl, aby už tyto myšlenky vůbec nepřicházely?“
„Nic nedělej, jen si uvědom, že ty nejsi mysl ani myšlenka! Jsi vědomím. Ty jsi život, bytí, kterým musíš ovládnout svou mysl. Je to něco, co se nedá uchopit ani popsat, ale pouze pocítit a uvědomit si. Uvědom si sama sebe a všechny problémy zmizí. Neanalyzuj, co ti přichází do mysli, ale zkus všechno jen pozorovat bez toho, abys vynášela jakékoliv soudy. Postupně bude mraků ubývat. A budou přibývat jasné mezery mezi nimi. A ty mezery budou stále větší a větší. Začne se vyjasňovat!“
Kamarádka zase utichla a tak jsme ležely jen tak na lehátku a pozorovaly duby, které stály před námi. Na nic jsme už nemyslely, jen vnímaly bytí a všechnu tu nádheru okolo…
Autor: Mgr. Sylva Hankeová
autorka knihy Krása z nitra