Vánoce aneb klid, mír a pokora

„Právě proto musíme žít, abychom našli pokoru, klid a mír“ se zpívá v písni Richarda Müllera. To evokuje pravé poselství Vánoc. Vánoce se však staly komerční svátky, jejichž oslnivý třpyt překrývá uvědomění pokory Ježíše. Pokory jako přijetí života a pokořením se před ním.

V dualitním vnímání světa je pokora chápána jako opak pýchy projevující se skromným chováním a nesobeckostí. Při tomto chápání pokory se jeví, že pro „chudého“ člověka je mnohem těžší být pokorný než pro „bohatého“. Uvedu příklad:

Slavěna a Irena

Mám dvě kamarádky. O jedné by se dalo lidskou řečí říct, že je bohatá a slavná. Budeme ji říkat Slavěna. Ta druhá je zase chudá a nikým neuznávaná. Říkejme ji Irena.

Slavěna působí velmi pokorně. Má pocit, že je „někým“ a nepotřebuje žádat o pozornost zvenčí. Lidé si o ní myslí: „To je tak krásná žena. Je stále usměvavá a přitom tak skromná!“. Irena působí také pokorně, ale nesebevědomě. Má pocit, že „je nikým“ a tak usiluje o pozornost zvenčí tím, že se snaží neustále někomu pomoci.

Obě kamarádky jsou na stejné lodi. Jsou pokorné, ale nešťastné…

Hra jménem Pokora

Slavěna působí sice pokorně, ale jen proto, že pro ni je hra na pokoru mnohem snazší než pro Irenu. Je na vrcholu slávy, každý ji zná, již dosáhla svého a nemusí se starat o pozornost zvenčí. Kam přijde, tak si ji všichni váží, všichni ji zdraví a ona se s úsměvem na tváři před nimi pokorně sklání. Je uznávaná, má jméno, postavení a může si dovolit být pokorná. Je však nešťastná, protože jí stále „něco“ chybí. Její pokora je falešná. Není to pokora Ježíše. 

Irena je sice laskavá a skromná, ale jen proto, že skromná být musí. Její ego je zraněné a snaží se upoutat na sebe pozornost tím, že chce stále někomu pomáhat.

Obě kamarádky jsou na stejné lodi a hrají hru jménem Pokora. 

Loď za poznáním sebe sama

Slavěna, i když má všechno, cítí, že nemá vlastně nic a zmocnila se ji touha hledat to neznámé. Dosáhla vrcholu ve hmotném světě a nyní se snaží dosáhnout vrcholu ve světě duchovním. Zajímá se o meditaci, duchovní přednášky, o Boha a chce se zmocnit i jeho. Musí přece uspět i v duchovním světě!

Irena, i když nemá nic, cítí, že ji může spasit duchovní svět, ale myslí si, že si to nemůže dovolit. Nemůže utratit za meditaci nebo duchovní přednášku. To je pro ni nejvyšší luxus!

A tak plují na stejné lodi, za poznáním sebe sama…

Skutečná pokora

Vím, že si obě kamarádky jednou uvědomí, kým ve skutečnosti jsou. Pak už nebudou potřebovat uznání zvenku, protože budou samy sebou. Pokorou, sklánějící se sama před sebou.
Už teď tím vším jsou: Pokora, Klid a Mír, jen si to uvědomit.

Přeji Všem krásné vánoční svátky…

Sylva Hankeová, 22.12.2019
autorka e-knihy Umění vnímání vnitřní krásy