Tip na adventní divadelní představení v Ostravě

„Jsem hledající. Hledám vysvětlení pro život na Zemi. Chci vědět, jaký to má smysl, že se člověk narodí, že se za mnohých těžkostí stane z dítěte dospělým, že se ožení či vdá, zplodí další děti, které dospívají s právě tolika těžkostmi, také se ožení nebo vdají, přivedou na svět ještě víc dětí a pak ve stáří ztrácejí těžce nabyté zkušenosti a schopnosti a umírají. Nekonečný řetězec, bez začátku, bez konce!“  To jsou úvodní slova mysticko-biografického románu Zasvěcení od E. Heich, kterými začíná i stejnojmenný komponovaný pořad vytvořený Hanou Benešovou na motivy této knihy.

Ve scénickém čtení v podání Táni Fischerové, Hany Benešové a Alfréda Strejčka/Františka Kreuzmanna se prolíná vyprávění autorky knihy ze současného života se vzpomínkami na minulé životy v Egyptě, zejména ten, který strávila jako faraonova dcera. Diváci si tak mohou  připomenout otázky, které si možná kladli na cestě sebepoznání, a jejichž odpovědi mají v sobě.

Kdo jsem?

„Co je to kdo? Je pouze jediné Jsoucí a každý člověk, každé zvíře, každá rostlina, ale také každé slunce a každá planeta, jsou pouze nástrojem zjevení tohoto jednoho a jediného bytí, které je. Totéž já mluví mými ústy jako tvými a všemi živými tvory. Rozdíl je v tom, že ne každý živý tvor zná své vlastní Já úplně, a proto také nemůže projevit všechny vlastnosti Já. Kdo však zná Já dokonale, může projevovat všechny vlastnosti, které ve vesmíru existují, protože všechny tyto vlastnosti jsou různými aspekty jednoho jediného bytí, které je, jednoho jediného Já.“

Proč jsem se narodila?

„Narodila? Kdy jsi viděla, že by se Já narodilo? Viděla si vůbec někdy nějaké Já? Já se nikdy nenarodilo a nerodí, rodí se pouze tělo. Pravé božské Já je dokonalost sama, není tedy pro ně možný vývoj. Jen tělo se musí vyvíjet, aby mohlo projevovat stále vyšší vibrace, stále vyšší frekvence Já. Tímto vývojem musí projít i nejdokonalejší tělo. A paralelně s vývojem těla se mění samozřejmě i stav vědomí.“

Proč jsem nenašla trvalé štěstí v tělesném spojení s milovanou bytostí?

„Hledala jsem člověka, který by byl mou druhou polovinou, mým doplňkem. Zažila jsem toto spojení a tu jsem si uvědomila, že štěstí tělesného spojení není tím, co jsem očekávala! Prožila jsem největší tělesné naplnění a viděla jsem, že hledám něco jiného. Hledala jsem naplnění, které je trvalé! Hledala jsem skutečnou jednotu, která zůstává! Hledala jsem jednotu, v níž bych se ztotožnila s milovanou bytostí. Chtěla jsem splynout vjedno s jeho duší, jeho myšlenkami, celou jeho bytostí. Chtěla jsem být jím.

Hledala jsem trvalé štěstí, ne to, které může poskytnout sexualita. Co zůstává z největší sexuální radosti druhého rána? Nic, nanejvýš únava. A má se to stále opakovat? Všechno marné, zoufalá touha po jednotě zůstává.“

Co mi brání v tom, abych vytouženého trvalého štěstí dosáhla?

„V lásce má každá z milujících osob v sobě touhu sjednotit se s druhým. Chtějí to však zažít tělesně a zoufale se k sobě navzájem tlačí. Chtějí tedy spojit svá srdce, ale nejde to! Proč? Jejich těla stojí mezi nimi. Jednota však existuje, ale pouze ve stavu bez těla! Vytoužené štěstí je možné pouze na onom světě – v ráji, který je domovem blaženosti!“

Co je to zasvěcení? Aneb Bůh je Vše…

„Nikdy nepoklekej před viditelným tvorem. Neponižuj v sobě božství, které v sobě nosí každý živý tvor. Mnou, tebou a celým stvořeným světem se projevuje stejný Bůh. Bůh sám je jediný, před kým můžeš padnout na kolena.“

„Zasvěcení znamená stát se vědomým. A ty jsi nyní vědomá na stupni, který odpovídá odolnosti tvých nervů a tvého těla. Staneme-li se vědomými na vyšším duchovním stupni, uvádíme do těla automaticky také vyšší, silnější pronikavější síly, podle toho musíme také zesílit odolnost nervů a těla. Učinit v sobě vědomým nejvyšší, tvůrčí stupeň a souběžně s tím vystupňovat na nejvyšší stupeň odolnost nervů, takže je pak možné snést tento božský stav v těle beze škody – to znamená zasvěcení. Přináší také vševědoucnost a všemohoucnost.“

Kdo jsou synové Boží?

„Lidské bytosti ve svém vědomí žijí v čase a prostoru. My, i když máme také pozemská těla, žijeme v dokonalé duchovní svobodě, osvobozeni od prostoru a času. V tomto stavu není žádné ‚zde‘ ani ‚tam‘, ale pouze všudypřítomnost. Neboť minulost a budoucnost – zde a tam- jsou pouze různé aspekty, různé projekce jedné a téže skutečnosti, všudypřítomného bytí: BOHA! V tomto stavu jsme sjednoceni se všemi živými tvory – s celým vesmírem – v božské prajednotě, s věčným bytím, tedy s přirozeností každého projevu – také s tebou – jenže to si tyto bytosti, které žijí svým vědomím doposud ve třech dimenzích, neuvědomují.“

Co mohu udělat pro to, abych mohla vědomě zažít věčné bytí?

„Stát se vědomým na určité úrovni znamená vést vibrace, odpovídající této úrovni, do nervů a jejich prostřednictvím do těla. To znamená, že je nutné příslušná nervová centra pomalu a opatrně připravovat, probouzet a ovládat.

V knize jsou popsána různá tělesná a duševní cvičení, koncentrační a meditační cvičení z egyptských chrámových síní, která učí člověka udržovat si duchapřítomnost za všech okolností, aby i v nejtěžších chvílích dokázal okamžitě reagovat a rozhodnout, co má dělat.“

Podobná koncentrační cvičení jsem popsala v e-knize „Umění vnímání vnitřní krásy“, která vedou k uvědomění toho, kým doopravdy jsme a k dosažení duševního klidu, který nelze za žádných okolností ztratit, neboť tím Klidem jsme my sami. Pak už víme, že cokoliv se kolem nás děje, je pouze snovým obrazem, jenž my sami projektujeme do času a prostoru.

Prohlédnout knihu

Co je to Bůh a stvoření?

„Bůh je jednotou samou. Stojí nade vším stvořeným, odštěpeným z jednoty a spočívá sám v sobě. On je Ničím, z něhož povstává a projevuje se Vše. V Něm je Nic a Vše nerozdělenou, božskou jednotou. Stvoření je vždy pouze polovinou celku. Polovinou oddělenou z jednoty, jejíž doplňující polovina zůstala v neprojeveném.

Proto nikdy nemůžeš najít a poznat Boha-Stvořitele ve stvořeném světě jednoduše proto, že Bůh nemá žádnou doplňující polovinu, která by s ním byla srovnatelná. Vůbec neexistuje možnost ho s něčím srovnat, proto také není možné jej poznat – Bohem můžeš jedině BÝT.“

„Viditelný svět je poznatelný jen proto, že se oddělil od jednoty, kde Nic a Vše ještě spočívají v sobě. Cokoliv projevíš ve světe poznání, doplňující protiklad zůstává v neprojeveném. Nikdy se nemůže nic projevit, aby současně nebyl přítomen protiklad – doplňující opak v neprojeveném! Projeví-li se něco pozitivního, zůstává negativní v neprojeveném, a naopak, projeví-li se negativní, zůstává pozitivní neprojevené.

Jak pozitivní tak negativní usiluje o svůj návrat ke svému původnímu stavu, k božské jednotě. I když se něco objeví ve viditelném světě, nemůže se to od božské jednoty oddělit úplně. Jednou se to se svou doplňující polovinou spojí a vrátí do božské jednoty. Sílu, která je obsažená ve všem, co přitahuje vše stvořené zpět do původní jednoty nazýváme Bohem.“

Je možné zažít božskou jednotu v těle?

„Tvoje tělo je následkem a výsledkem oddělení, je pouze viditelnou polovinou tvého pravého Já. Druhá polovina zůstala v neprojevené, nevědomé části tvé přirozenosti. Spojíš-li tyto dvě vzájemně se doplňující poloviny, můžeš se vrátit do božské jednoty! Je zcela nemožné zažít jednotu tělesně. Přesto však můžeš zažít božskou jednotu v těle: ve svém vědomí. Takto můžeš zde, v této pozemské existenci zažít blaženost – Boha – být Bohem.“

„Dokud však stvoření hledá svou druhou polovinu venku, ve stvořeném poznatelném světě, nikdy jednotu nenajde, protože právě jeho doplňující polovina není venku v projeveném, od něho oddělená, ale naopak je od něj neoddělená, v jeho vlastní neprojevené části,
v nevědomí.

Svou doplňující část nenajdeš venku – také ne v muži z masa a krve-, ale pouze v nevědomé části svého vlastního Já. Když spojíš tyto dvě poloviny svého Já ve svém vědomí, vrátíš se do Ničeho-Všeho, ztotožníš se opět s Bohem. Zažiješ už zde ve své tělesné existenci božský stav: nesmrtelnost, blaženost, naplnění. Dosáhneš jednoty s Bohem, ale současně také jednoty s celým vesmírem. Vyzvedneš své vědomí ze svého těla, ze své osoby a zažiješ všezahrnující kosmické vědomí. Budeš se cítit v každém tvoru, v celém vesmíru – v Bohu – jako Já.“

To znamená: Dostaneš se ze světa příčin a následků, z království pomíjivého do království nepomíjejícího. Povstaneš z říše smrti do říše života. do věčného bytí. A to je zasvěcení!“

Jak poznám vědomou bytost?

Pozoruj lidi. Jsou někteří, kteří stále hovoří o lásce a dobrotě, mají sladký, patetický úsměv a při každé příležitosti dávají najevo, že jsou „láskyplní“ a „dobří“. Ale pouze zevně. Nosí masku lásky, ale když jde o činy, prozradí sobectví.

Oproti tomu jiný člověk, který nikdy nehovoří o dobrotě, vůbec nemyslí, že chce být dobrý, natož pomáhat, a přece vše, co myslí, říká a činí, pramení z dobroty, protože je dobrotou samou.

Pozvánka do divadla

Jelikož stejně jako štěstí ani zasvěcení venku nenajdeme, můžeme si jeho nepomíjející přítomnost v nás společně připomenout prostřednictvím představení, které pro vás vytvořila Hana Benešová.  Jsem přesvědčena o tom, že se vám představení v podání našich vynikajících umělců bude líbit.

Děkuji za vaši hojnou návštěvu kulturních akcí Transformační kultury a umění a těším se na viděnou 10. prosince  v divadelním sálu Sanatorií Klimkovic.

Online vstupenky objednáte ZDE.

Zdroj: Elisabeth Heichová: Zasvěcení

Autor článku a obrazů: Sylva Hankeová